K čemu to všechno je?

zeptala se jedna školačka po našem koncertu, který Petr zařídil v jedné základní škole u Prahy.

Odpověděl jsem jí, že na to není jedna odpověď.

Školník gongem zahájí a ukončí vyučování; kuchař oznámí, že je jídlo připraveno ke stolování; v kině nebo na divadle po třetím zaznění gongu začne představení.

Duchovní gongem zahájí, ukončí, ale i provede dílčí části praxe. Pracuje se sklony člověka, které mu pomáhají u dobrého vydržet, ale na druhou stranu ho mohou ovládat jako démoni. Když se nedaří tyto síly harmonizovat, zlé démony vyžene.

Severokorejci (podle The New York Times) z amplionů instalovaných u demilitarizované zóny pouštějí velmi hlasitě různé frekvence doprovázené pravidelným zvukem gongu a Jihokorejce to přivádí k šílenství, v noci nemohou spát.

Tantrik vibrací gongu rozechvěje energetická centra, uvolní se v nich od bloků a prohloubí svou vášeň v těle. S vášní roste, ale i upadá, když ji vědomím nedokáže ovládnout. Vášeň sama podobně jako zvuk gongu střídavě sílí a slábne.

Nádajógi zvukem gongu navede posluchačovu mysl k zahloubání, meditaci, prožitku ovládnutých emocí a dovede ji i k jejímu středu v srdci, když hraje ze srdce a ne z hlavy.

Nadšený hudebník a zvlášť amatér většinou hraje pro radost a osobní naplnění.

Pro vhodnou odpověď – a asi i na každou jinou otázku – bychom tedy nejdříve měli definovat „kdo se ptá“. V případě zmíněné žačky to mohla být její duše, která hledá smyl života a neuspokojí se s tvrzením, které s ní nekoresponduje. Možná, kdo ví… já se jí nezeptal a proto se to asi nikdy nedovím.

Každopádně si na ni často vzpomenu, její otázka probouzí odvěkou zvědavost člověka po tom „kdo se ptá?“.